2. – 4.6. 2024
Třídenní poflakování z Harrachova přes Mumlavské vodopády, pramen Labe, Labskou boudu a Vysoké kolo. Konec ve Špindlerově Mlýně. Celkově jsme neušli skoro nic přes všechny zastávky, kdy jsme nevynechali ani Labskou boudu – tady mi nějaký magor ukradl hole, které jsem nechal venku. Stane se. Cestou se ale jinak stalo mnoho dobrého. Vyjma Krkonošské hřebenové klasiky jsme objevili nádhernou útulnu u Petrovy boudy a hlavně samoobslužný bar u Davidovy boudy. Kdo chce, najde si ho jako bojovku na mapě. Vřele toto místo doporučuji. Opékání buřtů, pivo, záchody…naprostý luxus.
Vyjma davu turistů na Labské boudě moc turistů nebylo. Osobně Krkonoše poslední roky už příliš nemusím právě kvůli overturismu a všudypřítomným zákazům a regulacím. Pořád to jsou ale naše krásné hory a jednou za čas se – mimo sezónu – vyplatí na ně vyrazit.
Jedním z důvodů našeho pomalého postupu byl i fakt, že Matese trápila bolavá noha – pravděpodobně doznívající panostitida. Zvládl to ale statečně a za odměnu si užil podhorský les i arktickou tundru. Byl to jeden z jeho prvních výletů po rekonvalescenci (operace ostechondrózy). Také jsme na něm zjistili, že při teplotách kolem nuly už i zlatý retrívr potřebuje v noci spacák, aby mu nebyla zima.
Fotkami jsem zase pro jednou nešetřil, i když mají hlavně dokumentační význam pro mě.
