Jedna z nejzásadnějších otázek mého bídného života zní: Jak jsem jenom mohl prožít celých 46 let bez dřívkáče?
Roky jsem jezdil s plynovým vařičem, než jsem přesedlal na tekutý líh, a po krátké anabázi s nestabilní ultralight hračkou Evernew skončil u Trangie. Trangia mini a posléze Trangia micro, protože nepatřím mezi velké jedlíky a jsem schopen uvařit si večeři i v půllitrovém hrníčku. Pro fast and light styl pořád dost lehké a rychlé. Ale co když je člověk starý boomer, který už nikam nepospíchá a chybí mu romantika trampských ohňů? Prostě slow and heavy.
Rozdělávat oheň pro jednoho je ale trochu přehnané. Takže tady máme dřívkáč. Vždycky jsem ho považoval za poměrně nepraktickou věc… a ona to je nepraktická věc. Zatímco u lihu/plynu/benzínu nemusí člověk nic řešit, dřívkáč starých vandráků vás na bivaku zaručeně zaměstná. Složení konstrukce, sbírání roští na podpal a klacíků na vaření zabere čas, stejně jako další čas zabere, než se mini ohniště rozjede a stane se způsobilým k vaření. Ale kdo má čas, ten se neptá, jak dlouho co bude trvat. A ten pocit romantiky – vonět pak ve spacáku kouřem! A taky ve vlaku po cestě domů…
I přes veškeré prostoje, které používání dřívkáče s sebou přináší, je jasné, že se stane mým věrným souputníkem. I přes to, že ne vždy se dá najít dostatečně suché dřevo, i přes to, že v některých oblastech se nedá najít žádné dřevo. My, staří boomeři, co se vyhýbáme horským štítům a před známými traily se zbaběle schováváme v pobaltských lesích – my si dřevo vždycky najdeme. A plápolající oheň na pařezu nám osvětluje naše osamělé rozjímání uprostřed smrků a buků. A když bude opravdu mokro, většinu dřívkáčů (můj nevyjímaje) lze použít i jako závětří pro lihový či plynový vařič.
Nakupování je pro mě noční můra – obvykle mě drtí nerozhodnost – a nákup dřívkáče nebyl výjimkou.
Poté, co jsem si prohlédl veškeré Fire Boxy, Bushboxy a Savotty, jsem narazil na českou produkci – Plamínek dřívkáč. Jednoduchý design, průměrná hmotnost, snadné složení, několik velikostí na výběr. Na první pohled vypadá Plamínek jako kopie Savotty – i když, co by kdo chtěl originálně převratného v případě dřívkáčů vymýšlet?
U Plamínku jsem zvolil velikost M. Rozměry 10×10×12 cm (délka, šířka, výška) jsou pro mou potřebu dostačující. Hmotnost cca 345 gramů. Složení zvládne každý průměrný boomer, i ten, co má obě ruce levé jako já. Osobně oceňuji hlavně podložku, na kterou můžete dřívkáč stabilně postavit a na kterou odpadávají žhavé uhlíky. Kdo honí gramy, může ji samozřejmě nechat doma. Celý dřívkáč se pak složí do přiloženého pouzdra a „na placato“ se vejde kamkoliv do batohu. Samotné vaření usnadňuje kříž složený na vrcholu dřívkáče, takže je na něj možné položit i malý hrníček. Dřívkáč sám je dostatečně stabilní a myslím, že bez problémů se na něj dá postavit i ešus o objemu do 1,5 litru.
Větrání a tah? Vařič po roztopení fajruje jak drak! Největší výhodou je samozřejmě skutečnost, že nemusíte řešit spotřebu paliva. Neubývá vám líh, neztenčuje se vám zásoba plynu. Jak dlouho chcete vařit nebo opékat buřty, záleží jen na vás – a na tom, kolik dřeva si posbíráte. I přes svou malou velikost generuje příjemné teplo a člověk se u něj pocitově i reálně trochu ohřeje.
Cena za Plamínek, pokud ho objednáte přímo přes prodejce Plamínek dřívkáč na Facebooku, je 399 Kč ve velikosti M (cena se vztahuje k roku 2025).
Nějaké zápory?
Všechno by se dalo vždy zlepšovat, tady ale není v podstatě co. Všechno sedí a funguje tak, jak má. Jedinou věc, kterou bych možná vytkl, je velikost podložky. Ta je dostatečná s rezervou pro postavení dřívkáče, ale velice těsná při skládání. Jednotlivé díly dřívkáče se do ní totiž skládají a pak se celý vařič vloží do pouzdra. Díly ale do podložky pasují velice natěsno – a je to boj. Zvětšení rozměrů o pár milimetrů na každé straně by podle mě celý proces skládání o dost zjednodušilo a zvládl by to snáz i starý boomer s klepajícími se prsty. Je to ale v zásadě drobnost a člověk může dát jednotlivé části vařiče do pouzdra prostě navolno.
Plamínek je můj první dřívkáč – a je dost možné, že ne poslední.
Jak stárnu a úměrně s tím se vracím ke svým turistickým kořenům a dlouhému zevlování v lese, přemýšlím, že bych si pořídil ještě velikost L a dopřál si pořádný fire na špekáčky a nějaké to grilování.
Vy, kdo snad váháte, zda si dřívkáč pořídit či nikoli – neváhejte příliš dlouho. Starý jsme jen jednou. Čím starší, tím těžší.
Buřty do batohu a oheň hořící k nočnímu nebi!