1. 11. – 4. 11.
Bakov nad Jizerou – Horní Hanychov
Cca. 60 kilometrů
„Cítím, jak se blíží listopad.“
Od jihu na sever — jak jinak. Listopadový průchod rovinatými lesy Ralska zakončený výstupem na Ještěd měl být vandrem plným kontrastů. Nejdříve pohodová, monotónní rovina v lesnatém porostu a pak ostrý krpál s výhledy. Polovina cesty v dešti a druhá pod dohledem podzimního slunce. Prázdno ne příliš známé části naší republiky versus davy na jedné z našich nejznámějších hor.
Nakonec to ale všechno dopadlo trochu jinak — a kontrasty se příliš nekonaly.
—
Sobota
Vyráželi jsme jako správní členové Trampské mafie v sobotu těsně před soumrakem do Bakova nad Jizerou. Na Mariánské cestě, jedné ze stěžejních tras Ralska, jsme se ocitli již za tmy, ušlapali necelých deset kilometrů a rozpálili dřívkáč do běla. Úvod nasvědčoval tomu, že vše půjde podle plánu — celou noc pršelo…
—
Neděle
Celou neděli pršelo. Jedinými lidmi, které jsme potkali, byla skupinka štamgastů v Bohem zapomenuté obci Ralsko–Kuřivody, kde se nachází nedávno otevřené občerstvení. V sezóně slouží zbloudilým turistům, mimo sezónu ho okupuje jen parta místních. Popravdě jsem ani nepočítal, že bude otevřeno — ale zkusili jsme a zadařilo se. Dva Cvikovy pro mě a Mates zaneřádil bahnem pár lidí i kus podlahy.
Noční pochod podél obory Židlov k sezónní turistické destinaci Hamr na Jezeře propršel a tma přikryla veškeré památky, které bychom snad cestou chtěli navštívit — včetně zřícenin Stohánek a Děvín. Tak třeba někdy příště. Na nedělní nocleh jsme obsadili prostorný přístřešek kousek od Děvínského rybníka a přeměnili ho v menší squat. Zasloužená, luxusní odměna po třiceti kilometrech.
—
Pondělí
Okolo poledne přestalo pršet! A když v neděli třicet kilometrů, tak v pondělí raději jen dvanáct Přes městečko–vesnici Osečná, kde jediným otevřeným podnikem je Vietnamské Smíšené zboží, jsme se posunuli k Pruskému kříži a obsadili les za ním Přestalo pršet, ale po slunci ani památky. Sic jsme šli pouze dvanáct kilometrů, užili jsme si je vrchovatě. Bez pláštěnek se jde o něco lépe a meandr říčky Ploučnice je neznámým, ale krásným kusem přírody — vyšperkovaný utajeným mini vodopádem.
V noci nepršelo a úterní ráno nás přivítalo slunce kýčovitě prosvítající mlžným lesem.
—
Úterý
Časnější vstávání a čtyři kilometry na Ještěd se závěrečným prudkým stoupáním. Slunce se zase rozhodlo schovat v mlze, a tak se bombastické fotky výhledů nekonají, ale těch je plný internet stejně jako historie této známé hory. Sám jsem na Ještědu dost možná nikdy nebyl. Pokud ano, bylo to v raných dětských letech a má paměť tak daleko nedosáhne.
Recenze na mapách mě vystrašily a byl jsem obrněn v očekávání vánočního Václaváku – kontrast oproti ralské prázdnotě. Opak byl pravdou. První lidé se objevili až půl kilometru před vrcholem. Na vyhlídce jen postarší pár německých manželů s jezevčíkem (které Mates samozřejmě vyštěkal… ach ta ostuda …) a v restauraci obsazeny všeho všudy tři stoly. Restaurace na vrcholu se chlubí exteriérem ze sedmdesátých let a lehce rekonstruovaným interiérem. Úslužný číšník hned běžel mému bahnitému příteli pro vodu a celková atmosféra nepřipomínala žádný přehnaný luxus, jak ho známe třeba z Krkonoš – z Luční boudy. Plzeň za 85 Kč… jo, zázraky chtít nemůžeme.
Sestup z Ještědu do Horního Hanychova byl svým způsobem horší než výstup — strmý držkopád z ostrého kopce v mlze. V Čertovské Svijanské pivnici jsem si dopřál kachní hamburger a pozdravil kamarádku, která mi přinesla vánoční dárky: dentální tyčinky, pytel pamlsků a vánoční kalendář… pro psa. Díky!
Pokud máte psa a chcete jet z Liberce autobusem do Prahy, jedinou možností je Arriva. Ostatní dopravci psy neberou, a druhou možností je dlouhá cesta vlakem s přestupem v Turnově. Zážitky z čekání na podvečerním libereckém nádraží zde raději komentovat nebudu. Ale kdybych tento příspěvek sdílel někde na libereckém magistrátu, řeknu: „Kurva, dělejte s tím už něco, to se vážně nedá!“
I když — na kontrastní vandr se ten rozdíl mezi tichými lesy Ralska, monumentálním Ještědem a narkomanskou bídou libereckého nádraží hodí stoprocentně.
Třeba si to ještě někdy zopakujeme. Až bude víc pršet.
