Zlatý retrívr v politice

Když se 2. února 1975 fotografoval americký prezident Gerald Ford v Oválné pracovně, seděla na jednom ze snímků vedle něj mladá zlatá retrívřice Liberty. Na jiných fotografiích ji Ford venčí v Camp Davidu, odpočívá s ní při práci nebo si s ní a jejími štěňaty hraje na trávníku Bílého domu. Prezidentský archiv dnes uchovává desítky podobných záběrů. Liberty nebyla psem, který se jen náhodou ocitl vedle hlavy státu. Patřila k Fordově rodině a na čas také k obrazu amerického prezidentství.

Ford přitom nebyl zdaleka jediným významným politikem, do jehož života vstoupil zlatý retrívr. Zlatí retrívři žili s americkými prezidenty, indickými a australskými premiéry, britskými ministry i německým členem vlády. Někteří zůstali téměř výhradně rodinnými psy, jiní se dostali na předvolební mítinky, do vládních sídel nebo parlamentních debat. Jeden doprovázel britského ministra v době severoirského mírového procesu, další stál po boku guvernéra prosazujícího reformu podmínek v komerčních chovech. A jeden se po smrti své majitelky stal součástí státního rozloučení.

Zlatí retrívři v Bílém domě

Gerald Ford a Liberty

Liberty vstoupila do Bílého domu v nelehké době pro Fordovu rodinu. V září 1974 byla první dámě Betty Fordové diagnostikována rakovina prsu a podstoupila operaci. Prezidentova dcera Susan a oficiální fotograf Bílého domu David Hume Kennerly chtěli Fordovým v těžkém období zvednout náladu. Den před návratem Betty z nemocnice přivedli mladou zlatou retrívřici do Oválné pracovny a překvapili prezidenta.

Kennerly našel chovatele, který měl vhodného mladého psa, ale zpočátku mu neprozradil, komu má patřit. Podle Fordových pozdějších vzpomínek pouze vysvětlil, že budoucí majitelé jsou manželé středního věku, žijí v bílém domě s velkou oplocenou zahradou a jejich bydlení by se dalo považovat za jakýsi druh veřejného nájemního bydlení. Až potom vyšlo najevo, že zájemcem je prezident Spojených států.

Přibližně osmiměsíční fenka se původně jmenovala Streaker. Susan se otce předem zeptala, jakého psa by chtěl, a Ford odpověděl, že fenku zlatého retrívra. Ze Streaker se pak stala Liberty.

Její popularita rychle překročila hranice prezidentské domácnosti. Do Bílého domu přicházely dopisy adresované přímo jí a lidé žádali fotografie s „podpisem“. Zaměstnanci proto začali rozdávat takzvané „paw-tographs“ – snímky opatřené otiskem Libertyiny tlapy. Když žádostí přibylo příliš mnoho, skutečný otisk nahradilo gumové razítko.

V září 1975 Liberty v Bílém domě porodila devět štěňat. Fordovi si ponechali světlou fenku Misty a jeden ze sourozenců, Jerry, byl předán organizaci Leader Dogs for the Blind, kde se připravoval na práci vodicího psa.

S blížícím se porodem se pojí i jedna z nejlepších historek z dějin prezidentských psů. Liberty vzbudila Forda kolem třetí hodiny ráno, protože potřebovala ven. Prezident si oblékl župan a pantofle a odvedl ji před dům. Při návratu zjistil, že výtah je na noc odstavený. Zkusil tedy schodiště, jenže bezpečnostní dveře do jednotlivých pater byly zamčené. Prezident Spojených států a silně březí zlatá retrívřice tak nějakou dobu bloudili po schodišti Bílého domu, než je vysvobodila Secret Service.

Po odchodu Fordových z Washingtonu zůstala Liberty s rodinou. V prezidentském archivu po ní nezůstaly jen oficiální portréty, ale také desítky všedních snímků. Právě ty nejlépe ukazují, že byla především rodinným psem, který se stal součástí každodenního provozu prezidentství.

Ronald Reagan a Victory

Také Ronald Reagan měl zlatého retrívra, ale Victory žil podstatně jiný život než Liberty. Zatímco Fordova fenka se stala známou obyvatelkou Bílého domu, Victory je spojen především s Rancho del Cielo, prezidentovým rančem nedaleko Santa Barbary v Kalifornii.

Victory dostala Nancy Reaganová jako malé štěně během prezidentské kampaně v roce 1980. Jeho domovem se později stal hlavně ranč, který Reaganovi využívali jako únik od Washingtonu. Prezident tam jezdil na koni, pracoval venku a trávil značnou část svého volna. Archivní fotografie zachycují Victoryho například poblíž vrtulníku Marine One nebo po boku Reaganových v krajině ranče.

Liberty a Victory tak představují dva velmi odlišné prezidentské zlaté retrívry. Jeden se stal součástí veřejného života Bílého domu, druhý patřil spíš k soukromému Reaganovu světu v kalifornských kopcích.

Zlatí retrívři rodiny Nehru–Gándhí

Historie zlatých retrívrů v jedné z nejvýznamnějších indických politických rodin se táhne přes dvě generace.

Po smrti předchozího rodinného psa Lassie koupil v roce 1955 Nehruův blízký spolupracovník M. O. Mathai fenku zlatého retrívra pro Nehruovu dceru Indiru, která byla tehdy nemocná. Po zotavení převzala štěně a pojmenovala ho Pepita Nichivo, zkráceně Pepi. Později přibyl další zlatý retrívr Madhu. Mathai ve svých vzpomínkách uváděl, že oba psi začali být veřejně známí jako „Nehruovi psi“ a patřili k často fotografovaným členům premiérovy domácnosti.

Dochovala se například fotografie z roku 1961, na níž Nehru s Pepi nastupuje do letadla při cestě z Dillí do Kulu-Manali. O mnoho let později se snímek stal součástí internetové dezinformace, podle níž měl Nehru na palubě dovážet psa ze zahraničí. Ve skutečnosti šlo o Pepi, která v rodině žila už několik let.

Ještě významnější je pro historii plemene v této rodině Indira Gándhíová. Právě jí byla Pepi původně pořízena a vztah ke zlatým retrívrům pokračoval i poté, co se sama stala premiérkou. Dobový časopis Time v roce 1966 uváděl, že chová tři zlaté retrívry. Popisek fotografie časopisu Life je označuje jako Madhu, Papee a Putlu.

Psi se objevovali také při návštěvách zahraničních hostů a stali se známou součástí premiérovy domácnosti. V rodině Nehru–Gándhí tak nešlo o jednoho politika a jednoho psa, ale o dlouhodobější vztah k plemeni napříč dvěma generacemi.

Když se pes stane součástí politiky

Elizabeth Warrenová a Bailey

Zatímco Liberty se proslavila tím, že bydlela v Bílém domě, Bailey se do něj měl teprve dostat. Zlatý retrívr americké senátorky Elizabeth Warrenové se během její prezidentské kampaně v roce 2020 stal natolik výraznou postavou, že kampaň pracovala i s heslem Bailey for First Dog.

Jméno dostal podle George Baileyho, hlavní postavy filmu Život je krásný. Warrenová žertovala, že tato role byla prakticky napsaná pro zlatého retrívra, i když ji James Stewart zvládl také dobře.

Bailey se postupně stal běžnou součástí kampaně. Objevoval se na veřejných akcích i v propagačních materiálech a zvláštní úlohu dostal krátce před demokratickými volebními shromážděními v Iowě. Warrenová jako senátorka musela v lednu 2020 zůstat ve Washingtonu kvůli procesu impeachmentu prezidenta Donalda Trumpa. Do Iowy proto vyrazil její manžel Bruce Mann – a s ním Bailey.

Na některých setkáních se tvořily fronty lidí, kteří se chtěli se zlatým retrívrem vyfotografovat. Bailey nosil obojek s nápisem „consumer watchdog“, na postroji měl kameru GoPro a cestoval s rodinou kandidátky na kampaňovém autobusu. Organizátoři jeho přítomnost využívali i zcela prakticky: studenty lákali na setkání jednoduše otázkou, zda se chtějí potkat se zlatým retrívrem.

Bylo by přehnané připisovat Baileymu měřitelný vliv na volební výsledek. Jeho případ ale dobře ukazuje, jak se může skutečný rodinný pes postupně stát součástí politické komunikace.

Peter Mandelson a Bobby

Zlatý retrívr britského politika Petera Mandelsona se ocitl v podstatně závažnějším prostředí. Když se Mandelson stal ministrem pro Severní Irsko, mírový proces po Velkopáteční dohodě stále procházel krizemi a jednání mezi britskou vládou, unionisty a republikány byla mimořádně citlivá.

Podle Mandelsonových pozdějších pamětí mu vůdce Sinn Féin Gerry Adams při jednom rozhovoru řekl, že pes je užitečný při přemýšlení, protože dlouhé procházky člověku pomáhají uspořádat si myšlenky. Adams mu dokonce nabídl, že mu psa opatří. Mandelsonovi bezpečnostní pracovníci tuto možnost odmítli a politik později žertoval, že se možná obávali ukrytého odposlouchávacího zařízení. Pořídil si tedy vlastního psa – štěně zlatého retrívra Bobbyho.

Bobby následně žil s Mandelsonem během jeho působení v Severním Irsku a stal se součástí prostředí Hillsborough Castle. V březnu 2000, kdy se severoirské instituce ocitly v další vážné krizi, se Mandelson s Adamsem vydali na dlouhou procházku po zahradách sídla se zlatým retrívrem po boku.

Bobby samozřejmě nebyl aktérem mírového procesu. Skutečně se ale ocitl přímo v kulisách rozhovorů mezi dvěma jeho důležitými politickými postavami. Zůstal obyčejným psem politika, jehož pracovní prostředí bylo natolik výjimečné, že se i běžná procházka se psem mohla odehrávat uprostřed událostí evropského významu.

Když se vztah ke psům promítne do veřejné služby

Ed Rendell a jeho zachránění zlatí retrívři

U bývalého guvernéra Pensylvánie Eda Rendella se osobní vztah ke zlatým retrívrům propojil s politikou mnohem konkrétněji. Jeho rodina postupně přijala několik zachráněných zlatých retrívrů. Mandy a Ginger pocházely z Delaware Valley Golden Retriever Rescue, zatímco Maggie se k rodině dostala prostřednictvím Main Line Animal Rescue. Před adopcí žila v prostředí komerčního chovu.

V srpnu 2008 vzal Rendell Maggie na tiskovou konferenci ve Filadelfii, kde prosazoval zásadní zpřísnění pensylvánských pravidel pro komerční chovy psů. Fenka tak představovala živý příklad zvířete, které podobným systémem prošlo.

Navrhované změny se týkaly mimo jiné velikosti kotců, drátěných podlah, možnosti pohybu, veterinárních kontrol a dalších podmínek v komerčních chovech. Reforma nakonec prošla jako Act 119 of 2008, který Rendell podepsal 9. října 2008.

Bylo by příliš jednoduché tvrdit, že Maggie sama změnila zákon. U Rendella se však osobní zkušenost se zachráněnými psy a výkon veřejné funkce výrazně protnuly.

Rodina měla kromě Maggie také Mandy, Ginger a později Royala. Nešlo tedy o jednorázovou adopci, ale o dlouhodobý vztah k plemeni i k pomoci zachráněným psům.

Melissa Hortmanová a Gilbert

Gilbertův příběh začal jako příběh pracovního psa, který se pro svou práci nakonec nehodil.

Melissa Hortmanová, dlouholetá členka minnesotské Sněmovny reprezentantů a její bývalá předsedkyně, spolupracovala s organizací Helping Paws připravující asistenční psy. Její rodina už dříve pomáhala s výcvikem psa, který byl následně umístěn k veteránovi. V roce 2021 se Hortmanová pustila do výcviku mladého zlatého retrívra Gilberta.

Gilbert měl ale pro budoucího asistenčního psa jeden problém: lidi měl rád až příliš. Pracovní pes se musí umět soustředit především na člověka, kterému pomáhá, zatímco Gilbert chtěl navazovat kontakt téměř s každým. Z výcviku byl proto vyřazen a Hortmanovi si ho ponechali jako rodinného psa.

Dne 14. června 2025 byli Melissa Hortmanová a její manžel Mark ve svém domě zastřeleni při politicky motivovaném útoku. Gilbert byl při střelbě rovněž těžce zraněn a jeho stav byl natolik vážný, že musel být později utracen.

O necelé dva týdny později byly ostatky Melissy a Marka Hortmanových vystaveny v rotundě minnesotského Kapitolu. Mezi jejich rakvemi stála zlatá urna zdobená otisky tlap, která obsahovala Gilbertův popel.

Tím jeho příběh neskončil. Organizace Helping Paws později připravila nový vrh zlatých retrívrů nazvaný Guided by Gilbert. Mladí psi procházejí více než dvouletým výcvikem pro budoucí práci asistenčních psů.

Gilbert se tedy nestal asistenčním psem, protože byl příliš společenský. Jeho jméno nakonec nese další generace zlatých retrívrů, kteří se na stejnou práci připravují. Na tom není potřeba nic přikrášlovat.

Když je politikův zlatý retrívr prostě rodinný pes

Ne každý pes potřebuje volební kampaň, zákon nebo historickou událost, aby stál za zmínku. U některých politiků je podstatné právě to, že jejich zlatý retrívr zůstal především součástí soukromého života.

Kevin Rudd a Abby

Australský premiér Kevin Rudd se vztahem ke zlaté retrívřici Abby nijak netajil. Když se jeho rodina přestěhovala do oficiálního premiérského sídla The Lodge, žertoval v televizním rozhovoru v lednu 2008, že se jim podařilo Abby zabránit v rozkopání zahrady. O dva roky později při veřejné akci RSPCA dlouze mluvil o tom, jak významnou součást rodinného života představuje.

Abby se dostala také do literatury. Společně s rodinným kocourem Jasperem se stala hlavní postavou dětské knihy Jasper & Abby and the Great Australia Day Kerfuffle, kterou Rudd vytvořil spolu s hercem Rhysem Muldoonem. Při uvedení knihy premiér charakterizoval Abby jako laskavou a přátelskou sousedku – a zároveň jako patrně nejhoršího hlídacího psa na světě.

Lawrence Wong a Summer

Ještě klidnější je případ singapurského politika Lawrence Wonga a jeho zlaté retrívřice Summer. Žila s Wongovou rodinou šestnáct let a zemřela v červenci 2020, několik let předtím, než se Wong stal singapurským premiérem.

Veřejně o ní psal už v roce 2011 a označoval ji za svou „golden girl“. Ve vzpomínkách na Summer není žádná politická kampaň ani reprezentativní role. Byla jednoduše psem, který svého člověka provázel značnou částí jeho dospělého života.

Podobné případy připomínají, že u mnoha politiků zůstal zlatý retrívr především rodinným psem a do veřejného prostoru vstoupil jen proto, že jeho majitel byl známou osobností.

Kratší politické příběhy

Německý politik Dirk Niebel měl zlatého retrívra Hermanna, kterého někdy bral také na ministerstvo. Pes měl vlastní internetovou stránku a Niebel žertoval, že ho původně chtěl pojmenovat Schröder podle tehdejšího kancléře Gerharda Schrödera, aby mohl vzniknout titulek ve smyslu „Schröder poslouchá na slovo“. Rodina nakonec zvolila Hermanna.

Britský politik Alok Sharma dostal svého zlatého retrívra alespoň slovně přímo do parlamentního protokolu. Při debatě ve Westminster Hall v roce 2016 představil svého pětiletého zlatého retrívra Ollyho a pokusil se poslancům ukázat jeho fotografii. Předsedající jej upozornil, že podobné obrazové pomůcky nejsou při debatě přípustné. V písemném protokolu byl ale Olly uveden.

Texaský guvernér Greg Abbott a jeho manželka Cecilia jsou spojeni hned s několika zlatými retrívry – Peaches, Pancake a psem s těžko přehlédnutelným jménem Honey Butter Chicken Biscuit. Nejznámější byla Pancake, která se stala známou obyvatelkou guvernérského sídla a zemřela v červenci 2026 ve věku jedenácti let.

Rodina Andreje Babiše měla mnoho let zlatou retrívřici Elinku. Zemřela v říjnu 2025 ve věku čtrnácti a půl roku. Babiš později při rozhovoru o osobním životě připomněl, že Elinka byla „ten náš zlatý retrívr“. Do jeho politické kariéry výrazněji nevstoupila; patřila především do soukromého života rodiny.

Miloš Zeman žil během svého prezidentství se zlatým retrívrem Darcym v Lumbeho vile u Pražského hradu. Darcyho však v květnu 2013 přivezla dcera Kateřina své matce Ivaně Zemanové, která si zlatého retrívra dlouho přála. Byl tedy především psem první dámy a společné prezidentské domácnosti.

Pes vedle člověka v politice

Zlatý retrívr není „politické plemeno“. Gerald Ford, Ronald Reagan, Indira Gándhíová, Elizabeth Warrenová, Ed Rendell nebo Peter Mandelson představovali různé země, generace i politické směry. Jejich psi mají společné především to, že soukromý život veřejně známého člověka bývá mimořádně dobře zachycen.

Někdy zlatý retrívr zůstane hlavně doma. Summer Lawrence Wonga žila šestnáct let jako rodinný pes. Elinka doprovázela Babišovu rodinu více než čtrnáct let. Victory patřil spíš k Reaganovu ranči než k washingtonské reprezentaci.

Jindy se hranice mezi soukromým psem a veřejnou postavou téměř ztratí. Liberty dostávala dopisy do Bílého domu a rozdávala otisky tlapy. Bailey projížděl Iowou na předvolebních akcích, když jeho majitelka nemohla opustit Washington. Bobby se procházel zahradami Hillsborough v době citlivých severoirských jednání. Maggie stála vedle guvernéra při prosazování reformy komerčních chovů.

A pak je tu Gilbert. Pes, který měl původně pomáhat člověku jako asistenční pes, ale pro svou příliš společenskou povahu se nakonec stal členem rodiny Hortmanových. Po smrti Melissy a Marka Hortmanových stála jeho urna mezi jejich rakvemi v Kapitolu a jeho jméno dnes nesou mladí zlatí retrívři připravovaní pro službu dalším lidem.

Politická funkce může změnit prostředí, v němž se vztah člověka a psa odehrává. Z obyčejné procházky se může stát fotografie uložená v prezidentském archivu a z rodinného psa nečekaná postava volební kampaně. Samotný vztah se ale příliš nemění.

Od Liberty v Oválné pracovně po Baileyho na předvolebních shromážděních šlo nakonec pořád především o totéž: o člověka a jeho psa.