Včerejší noční v práci nestála za nic. Já makal, Mates odpočíval a nabíral síly na ranní/dopolední vycházku. Zopakovali jsme si rovinatou trasu Zámky–Máslovice, kterou jsme šli v babím létě v září, ale tentokrát to natáhli až do Kralup nad Vltavou. Poměrně zbytečně. Mám tuhle cestu dobře proježděnou na kole a věděl jsem to. Od Máslovic do Kralup je už jen samý asfalt a chatová zástavba. Zbytečných sedm kilometrů nezáživné nudy, kde se vyplatí to jen profičet na kole.
Listopad není babí září, takže nepřeje bombastickým azurovým fotkám a mrakům. Zato přeje zlatým retrívrům. Nonstop padal déšť se sněhem a mokrý byl snad i vzduch kolem. Mates nadšen – a já ostatně taky. Jediným člověkem, kterého jsme potkali, byl mladý kluk s půlročním štěnětem australského ovčáka, se kterým Mates rozjel půlhodinový hrací teror (opět bez fotky i videa).
Kralupy nad Vltavou nepovažuji za extra krásné město a ponurý podzim jim image moc nevylepšil. Vlak zpátky k povinnostem jsme stíhali už ve 12:12, takže něco přes dvacet kilometrů jsme urazili poměrně svižně, v retrívřím tempu, za necelých pět hodin 
. Ale příště odbočíme kamsi do kopců.
