Dnes jsme s Matesem v práci a o polední pauze jsme vyrazili na vyhlídku.
Vyhlídka Zámky se nachází na skále v přírodním parku Zámky, Praha 8 – Troja. Vyhlídek je tu víc, ale tahle je moje oblíbená. Nevede k ní žádná turistická značka a přístup z cyklostezky je hodně strmý – obvykle tam nikdo nebývá a na podzim ve všední den v poledne jsem tam snad nikdy nikoho nepotkal. Je to jedno z míst, na která jsem se v životě vypachtil už tisíckrát. Chodil jsem sem v rámci práce na vycházky s mnoha psy a mám to tu velice rád, byť výhled nepatří mezi nejbombastičtější.
Bylo by ale zajímavé zeptat se psů, co si myslí o výhledech. Za ty roky jsem viděl rozdíly v chování – od opatrného pomalého výstupu a mírného strachu ze strmých skal až po raketové vyběhnutí a nadšené shlížení na lidi dole na cyklostezce. A co na vyhlídky říká Mates? Inu to, co na spoustu jiných věcí – ignoruje je. A ignoruje je stylem, jak dokáží ignorovat snad jen retrívři. Nezájem. Popravdě mám pocit, že mu jsou úplně šumák. Raketové vyběhnutí, přeskočení skal na vrcholu a už mizí v lese za vyhlídkou. Že by se snad podíval dolů nebo se kochal výhledy na protější skalnatý břeh Vltavy…? Tak to ani náhodou.
Vzít retrívra třeba do Alp? Asi by jen pokrčil čenichem s unuděným výrazem ala: „A co tam máš dál?“
Ještě před rokem jsem s ním na vyhlídky moc nechodil, protože při jeho nekontrolovatelných sprintech jsem se obával, aby nezahučel někam do propasti. To dnes naštěstí nehrozí – bleskový sprint ignorující skály a srázy… a už je namočený v té nejhnusnější louži, co jde na cestě najít.
Původně jsem měl v plánu pořídit zde několik dechberoucích instagramových fotek a dobýt s nimi všechny sociální sítě. Zlatý retrívr majestátně shlížející na řeku pod sebou a k tomu hodit nějaký přemoudřelý citát. No… Mates mi do toho zdárně hodil vidle. Byl jsem rád, že jsem měl čas vůbec na pár cvaknutí, a už jsme museli letět k oné zmíněné louži. Nedá se nic dělat, máme rok 2025 a když mi retrívr nepostojí na vyhlídce, abych si mohl pořídit cool fotku, tak si tu fotku prostě vygeneruju!
Učiněný BANGER!
No… tak ne. Ale lepší než nic.
Každopádně už moc nepřemýšlím o tom, že bychom museli nutně vyrazit někam na hory. Upřímně – mě samotného výhledy také nikdy nějak zvlášť nebraly. A tak asi zůstaneme s Matesem v močálech a bažinách a jen občas vyrazíme aspoň někam do nižších lesnatých hor, kde bude víc blátivých kaluží než epických panoramat.
Máte někdo psa, který by si vyhlídky vysloveně užíval? Nebo je vaši čtyřnozí přátelé také okázale ignorují?
