Někdy jsme s časem docela na štíru. Vlastně docela hodně často, spíš stále. Tudíž některé běžné vycházky probíhají třeba po té, co skončíme noční šichtu v práci. Já pracuji, Mates odpočívá, aby byl v šest ráno připravený a svěží vyrazit. A tak nám to nejspíš vyjde tento pátek. Chystáme se vyrazit z Tróji směrem na Kralupy nad Vltavou a měli bychom mít dostatek času tam dojít.
V retrospektivním příspěvku z vycházky 6. 9. jsme posledně skončili v Máslovicích. Chtěli jsme totiž otestovat převoznické občerstvení Na Dole. Mapy.com nás nalákaly na otevíračku od desíti dopoledne, což slibovalo sólo pivo na osamělé zahrádce. Realita bohužel ukázala, že reálná otevírací doba startuje až ve 14:45, a tak dlouho jsme čekat nemohli. Škoda.
Menší náhradou mi byl lehce (no spíš těžce) hipsterský podnik na druhé straně Vltavy s ještě více hipsterským názvem 9barů, kde jsem si dal jako cenu útěchy dva hipstersky předražené pivní speciály.
Celkově to byla ale hezká vycházka, která se i s odbočkami vyšplhala na pohodových 15 kilometrů rovinatým údolím. Počasí přálo pořizování líbivých fotek plných nebe, mraků a vody. Jen kdybych to lépe uměl s filtry a dokázal je vymazlit tak, jak si influencerství žádá!
Obávám se, že v listopadový pátek bude obloha spíše šedivá, cesty bahnité a retrívr více zamokřený. Výhra pro Mattyho, prohra pro amatérského fotografa s levným mobilem. Ale co, chodíme pro vycházky a fotky jsou jen vedlejší produkt Matesova zlatého života. Nehledě na to, že mu občas už (z jeho pohledu zbytečnými) fotozastávkami lezu na nervy.
Listopad na rozdíl od babího léta slibuje více kilometrů, méně fotek. Tak se snad do těch Kralup dopachtíme. Pěšky mi to vždy přišlo jako poměrně nudná cesta a raději jsem ji jezdíval na kole. Ale boomer, který nikam nepospíchá, má nárok si těch 20 kilometrů po rovince užít hezky pomalu a nenásilně.
A retrívr? Ten bude brblat, jak se jeho šerpa a sluha zase fláká.
