Poslední pivo U Fausta: z Brandýsa do Čakovic

·

·

3–4 minut
Přírodní památka Kuchyňka se zlatým retrívrem.
25. 9. 2026

Posledních pár dnů na mě leze nějaká viróza. Ráno to vždy vypadá strašidelně, odpoledne zase, že je pryč, a v podvečer se vrátí. Ale když jsem se dozvěděl, že tento den zase mizí kus starého světa – nádražní restaurace Čajovna u Fausta na nádraží Čakovice, nedalo mi to a rozhodl jsem se, že se do ní zajdeme ještě naposledy podívat. A vezmeme to menší vycházkou z Brandejsa, ať se Mates nejdřív trochu vyřádí, než se bude dívat na mě, jak lemtám poslední pivo.

Doprava do Brandýsa je z Černého Mostu v Praze snadná a autobus vás navíc vyplivne hned u značené červené turistické trasy, která je součástí Svatojakubské cesty. Jsme zde chvíli po druhé hodině odpolední. Překračujeme koleje a hned na úvod mineme paní s kočárkem a nevraživě se tvářícím entlebušským salašnickým psem. Pak se před námi už otevírá zdejší nudná krajina širých polních lánů a luk. Převažuje bezlesný charakter, ale dnes kupodivu nefouká, a tak se nám dobře šlape.

První zastávkou je bývalý lom Marešovka, který má být údajně zatopen, ale ve skutečnosti je zabahněn. Místo jezírka na koupání je zde obří blátivá kaluž, ve které si Mates vytvoří slušivé černé ponožky… Zklamání, ale dle popisku na mapách jsme to čekali.

Přírodní památka Kuchyňka kousek před vesnicí Starý Brázdim už vypadá lépe. Nejprve nás sice vyděsí štěkající německý ovčák u tamního objektu, ale rychle ho mineme a vylezeme na kopec. Žádné bombastické výhledy se samozřejmě nekonají, ale je zde příjemně. Jedná se o významné archeologické naleziště, jehož historie sahá až kamsi do druhohor. Mě zaujaly hlavně dvě pěkné louky… Tady by se spalo. No, v reálu nespalo, na můj vkus je to příliš blízko od vesnice. Kousek odtud se nachází i umělá jeskyně Kuchyňka, ale ta dle fotek na internetu nevypadá nic moc, tudíž ji vynecháme, ať se nespálíme jako u lomu Marešovka.

Ve vesnici děláme první pauzu u vietnamských potravin. Krámek je uvnitř potemnělý, asi majitelé šetří elektřinou, a prodavač si na telefonu pouští disco na plný pecky. Beru piškoty pro Matese a croissant pro sebe. Krátká pauza a vzhůru na hlemýždě. Ještě před ním máme štěstí na pejska – pětiletá zlatá retrívřice sice Matesově turbo rychlosti nestačí, ale pár minut hry s ním nakonec absolvuje.

Poslední významnější zastávkou je kopec Výhled na Veleň. Je to prostě… kopec. Z něho vede dolů dlouhá dětská skluzavka, nahoře je altán a… dřevěná socha hlemýždě. Pohodové místo na svačinu. Výhledy samozřejmě směřují do polí. Nikde nikdo.

Je něco po páté odpoledne a nás čekají už jen necelé čtyři kilometry k nádraží. Z poloviny už z Miškovic po asfaltu. Nebyla to zlá vycházka. Určitá „neatraktivita“ krajiny a to, že turisté sem opravdu nikterak cíleně nejezdí, z ní dělá příjemnou a poklidnou trasu. Nesmí samozřejmě foukat. Z dob, kdy jsem tu jezdíval na kole, si pamatuji, že vítr za to zde opravdu umí vzít.

V cíli výletu jsme krátce po šesté hodině a hospoda žije. Čajovna u Fausta sice nepatří mezi mé mateřské nádražky a v životě jsem zde pravděpodobně nebyl ani desetkrát, ale je to přesně onen typ podniku, který na nádraží patří jako retrívr do bahna. Rozlučka je to velkolepá. Narváno uvnitř, plná zahrádka, nádražáci s pivem na kolejích… Přišli se evidentně rozloučit všichni štamgasti. Dávám se do řeči s jedním z hostů a rychle se ukáže, že pán je znalec a zná mnoho nádražek napříč celou republikou. A nejen nádražek, ale i výletních a turistických tras. Přisednu k němu a jeho přítelkyni a postupně, i přes to, že už na mě zase sahá viróza, statečně vypiju tři piva. Mates se lísá k jeho přítelkyni a postupně je obdivován a mazlen dalšími hosty. Spokojeně se rozvalí na záda nejprve na zemi a pak zabere lavici…

Čas nás bohužel tlačí a vlak v 19:57 směr Rajská zahrada je poslední vlak, kterým odjíždíme z posledního večera u Fausta. Smutné je, že důvodem ukončení této putyky jsou údajně přehnané požadavky vlastníka budovy – Správy českých železnic – na nájem. Myslím, že si tento podnik zaslouží samostatný článek, a doufám, že se k němu brzy dostanu. Inu, tady už si pivo nedáme a Mates bude muset hledat štamgasty na mazlení také jinde.

Jo a zase jsem z hospody nic nevyfotil! Já jsem prostě nepoučitelnej….